Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Za logom, ktoré by sa podľa mňa celkom hodilo pre predajňu záhradných a podobných dekorácií, sa ukrýva multiinštrumentalista z texaského San Antonia. Bryan skraja tohto roku oslávil štyridsiatku, účinkoval v lokálnych telesách ANCIENT MALUS, BLESSED AGONY a jeho aktuálnymi pôsobiskami sú progresívne deathmetaloví SCARS OF THE FLESH, klasickejšie usmrcujúci WINGS OF ABADDON a melodicky black/deathmetalový one man projekt WINTERS PLAGUE. O všetko sám sa stará aj tam, kde to pomenoval podľa seba. Od roku 2014 vydal osem dlhohrajúcich albumov a deviaty „Plague Bringers“ vychádza 5. novembra. Toto je kadencia ako svojho času u PATHOLOGY, navyše všetko od jedného človeka, až by sa dalo pochybovať, či to celé stojí za pozornosť.
Nuž, novinka je prvým dielom tohto tvorcu, ktoré som počul a netuším, ako je na tom kvalitatívne predošlá diskografia, dvanásť čerstvých skladieb však vôbec nie je márnych. Melodický, skladateľsky dobre urobený, hráčsky zaujímavý a poslucháčsky prístupný black/death metal so sci-fi/horrorovým textovým konceptom o tom, ako sa nám tu na Zemi podarí odraziť inváziu emzákov, ktorí sa však vrátia pomstiť bez ohľadu na to, že naša aj ich civilizácia definitívne skončí, to je slušne temná téma. Predošlé veci sú námetovo tiež „stories, horror, mystery“ a je celkom možné, že ide o vydarené soundtracky.
„Plague Bringers“ na vyše hodinovej ploche nadelí ponuro náladový, záhubne atmosférický extrémny metalový materiál prevažne v dramatických stredných i voľnejších tempách, kde si môžete vybrať, či sú ostré programované marše bicích miestami rušivé, alebo zdôrazňujú skazu, ktorú tu môžeme sledovať. Naprázdno neobídu ani fanúšikovia výbušných náklepových pasáží a nešetrí sa melodickými vyhrávkami a orchestráciami ovenčenými melanchóliou uvedomenia si neodvratného konca. Ak by som mal nájsť žánrovo (melodický black či black/death) i náladovo podobnú vec, tak mi napádajú VREID v časoch „Milorg“. Podobne zafarbený je takisto vokál, Bryan ale neraz zúrivosťou ešte pritlačí na pílu a občas si strihne melodickú polohu. Nórski patrioti však do rozorvanosti bojovného pátosu dokázali vniesť aj nádej na spravodlivé víťazstvo. Tu na to priestor nie je, príbeh sa končí zle, vietor ženie temné mračná prachu nad „sterilizovanou“ planétou.
Hned první skladba naznačuje, že u DEUS MORTEM se věci začínají měnit. Poláci posunuli svůj BM do čistějších a melodičtějších vod. Jistě, řízky se občas klepou nekompromisně, nicméně i tak je ústup do přijatelnějších sfér znát. Osobně mi to ale nevadí.
Jeden z nejvíce obskurních rituálů roku 2024. Lidé (?) okolo IMPETUOUS RITUAL / GRAVE UPHEAVAL vyrukovali s neotesaným black/death metalovým manifestem. Divokost, chaotičnost, ale zároveň i slušný skladatelský skill. Hudba dle mého gusta. Více za týden.
Timothée Chalamet sa vraj na place nechal oslovovať Bob; naučil sa hrať na gitaru a spievať ako Dylan. Film, pokrývajúci roky 1961-65, stojí na hereckom a hudobnom výkone hlavných hviezd (a na skvele zapracovaných piesňach). Inak sa do hĺbky príliš nejde.
Vtipné intro je naozaj iba začiatok skvelého zážitku, ktorý nám opäť pripravili odviazaní a radostní Švédi. Tento let do Taškentu je naozaj veľká paráda. Vzletné melódie, príjemná atmosféra - hodinka uletí ako nič. Opäť raz nesklamali!
První deska po návratu Bobby Lieblinga z vězení potvrzuje teze o starých psech a nových kousích. Pro alespoň s nějakou starší nahrávkou obeznámené jedince album moc novinek nepřinese, na druhou solidní standard temného rocku/doomu ze staré školy potěší.
Hitový generátor sice pořád pracuje, ale už se z něj bez pravidelné údržby trochu kouří. Švédové opět natahují stopáž až někam k jedné hodině a to se hlavně ke konci nahrávky už dost projevuje. Stále příjemný poslech, ale trhlinky se postupně zvětšují.
Pohrobci skvělých GLACIATION se vrací po dlouhé dekádě s půl hodinou obtížně zařaditelného post BM, který oproti původní kapele působí podstatně lyričtějším, křehčím dojmem. Zároveň je to opět výzva pro posluchače propracovat se do téhle fascinující vize.